Portréty z let 2014 - 2018

J Hradec Chtíc, aby spal

Několik fotografií z cyklu s názvem "Na cestě městem". tentokrát z mého rodného města Jindřichova Hradce

Figurální kompozice - "Kam kráčíš světče"

Přátelé, rád bych představil svůj nový projekt sdíleného umění, který jsem nazval My ShaaRT (Shared Art). Rozhodl jsem se část svých fotek upravit do odolnější podoby (kov, dřevo, laky...) a postupně je umístit někde ve veřejném prostoru, aby si je mohl odnést, kdokoliv je najde. Toto moje veřejné sdílení by časem mělo být součástí rozsáhlejšího projektu, na kterém spolupracuji s Radanem Běhounem a ke kterému se bude moci připojit kdokoliv, komu připadne tahle myšlenka přijatelná. Na počátku stojí příběh, který se odehrál na jaře roku 2020, který popisuji na svých vebových stránkách (+další info ) - https://www.photokubes.cz/introgallery-4/my-shaart.html.

https://youtu.be/zd6obLssbs0. Za sdílení či případné dotazy zájemců o projekt budu vděčen.

Panenky Barbie mě provázejí od dob mé účasti na bohatýrských projektech „Mozek, ej, mozek“, které pro nás, pokušitele múz, organizoval s bravurou protřelého principála Radan Běhoun v šapitó kulturního střediska „Staroměstská“ v Českých Budějovicích.

Tehdy jsem poprvé využil hezounkých, bezelstných masek těchto zplozenkyň pekelných dílen mamonářů tohoto světa v krátké, chladné performance s objevným názvem „Panenky“.

Od té doby se mě ještě mnohokrát dotkly svou rozkošnou strnulostí a já je vměstnal do svých myšlenek, fotografií či videoartů.

Naposledy tuto zimu.

Přehraboval jsem se v krabici se zapomenutými věci se záměrem nafotit pár rozvolněných zátiší a na samém dně tam, zapomenuta mezi střepy a starými plechovkami, ležela s bezvládným úsměvem panenka Barbie…

A tak vznikla série fotografií, jejíž část se vloudila do tohoto klipu-

Doklopýtáno.kolem náměstí Přemysla Otakara II v Českých Budejovicích. Stále dokola se sám sebe ptám, kolik "pravdivých" linií, tvarů a barev z toho našeho běžného světa musí fotografie unést, aby ještě dokázala vyprávět příběh.

Fenomén práskačství se v Česku šíří, jak morová rána. Naprášit už lze kohokoliv a kdekoliv, ať je vinen či nikoliv. Příslušný úřad musí zakročit, naprášený má většinou malé možnosti, jak se účinně obhájit, práskač se směje. Obliba práskačství neminula ani facebookové fotografické stránky. Před chvílí jsem zaznamenal případ kolegy fotografa, jehož fotografie byly nahlášeny jako "závadné" a jemu byly zablokovány stránky.

Není to první zhovadilost, se kterou jsem se na sociálních sítích setkal. Srážka s blbcem je vždy velmi bolestivá. A na FB je jich opravdu spousta. Jakýkoliv úkrok "stranou" je po zásluze trestán bigbrothery na různých úrovních. Ochránci MRAVNOSTI a DOBRÉHO UMĚNÍ (v naprosté většině bez potřebných kompetencí) požadují uniformitu - černobílé fotografie (když už barevné, tak s naprosto fádními, nudnými barvami), králíčky, kočičky, berušky, hladké tvářičky slečen, elegantně nasvícené ale naprosto bezduché figurální kompozice, krajinky ideálně s kotníky v mlze, postotisící blbě vyfocené průčelí Sagrada Familia... jak by asi v tomto prostředí obstáli třeba Egon Shiele nebo Karel Walter se svými obrazy nebo Miroslav Tichý se svými fotografiemi. Jak by asi fotili fauvisté, futuristé, expresionisté, kdyby měli naše možnosti… Nejspíš by byli nahlášeni, vymazáni. Snaha posunout fotografii od dobrého řemesla někam dál se nenosí. Velké množství fotografů se obklíčí fotografickou technikou a bezduchými klišé - jejich kreativita a touha po experimentu je zašlapána do hlíny nesmyslnými a tupými pravidly. Drtivá většina fotografů nemá žádné výtvarné vzdělání, ani po ničem podobném neprahne. Ale umělecké cítění se formuje velkou měrou na základě studia kunsthistorie. Přesto má smysl fotografické dění na FB sledovat. Objevují se tu často kvalitní řemeslné práce a občas, velmi výjimečně, zdařilé experimenty, vetšinou s jedním nebo dvěma lajky... takže fotografičtí výtržníci - nenechte se otrávit.