Panenky Barbie mě provázejí od dob mé účasti na bohatýrských projektech „Mozek, ej, mozek“, které pro nás, pokušitele múz, organizoval s bravurou protřelého principála Radan Běhoun v šapitó kulturního střediska „Staroměstská“ v Českých Budějovicích.
Tehdy jsem poprvé využil hezounkých, bezelstných masek těchto zplozenkyň pekelných dílen mamonářů tohoto světa v krátké, chladné performance s objevným názvem „Panenky“.
Od té doby se mě ještě mnohokrát dotkly svou rozkošnou strnulostí a já je vměstnal do svých myšlenek, fotografií či videoartů.
Naposledy tuto zimu.
Přehraboval jsem se v krabici se zapomenutými věci se záměrem nafotit pár rozvolněných zátiší a na samém dně tam, zapomenuta mezi střepy a starými plechovkami, ležela s bezvládným úsměvem panenka Barbie…
A tak vznikla série fotografií, jejíž část se vloudila do tohoto klipu-
Procházel jsem s přáteli ulicemi Berlína, máchal před objektivem záměrně zapatlaným UV filtrem a myslel na bouřliváctví mého oblíbeného fotografa Williama Kleina.
Pár fotek je zde a zbytek možno shlédnout zde:
https://youtu.be/SWAYLkkOutI
Destinace: Berlin-Neukölln, Kreuzberg, Potsdamer Platz, Židovský památník, Braniborská brána, Bundestag…
Krátké videoklipy z mojí výstavy v Alšovce. Komentář kurátora - https://youtu.be/hpKi4wJHMZ8
Fenomén práskačství se v Česku šíří, jak morová rána. Naprášit už lze kohokoliv a kdekoliv, ať je vinen či nikoliv. Příslušný úřad musí zakročit, naprášený má většinou malé možnosti, jak se účinně obhájit, práskač se směje. Obliba práskačství neminula ani facebookové fotografické stránky. Před chvílí jsem zaznamenal případ kolegy fotografa, jehož fotografie byly nahlášeny jako "závadné" a jemu byly zablokovány stránky.
Není to první zhovadilost, se kterou jsem se na sociálních sítích setkal. Srážka s blbcem je vždy velmi bolestivá. A na FB je jich opravdu spousta. Jakýkoliv úkrok "stranou" je po zásluze trestán bigbrothery na různých úrovních. Ochránci MRAVNOSTI a DOBRÉHO UMĚNÍ (v naprosté většině bez potřebných kompetencí) požadují uniformitu - černobílé fotografie (když už barevné, tak s naprosto fádními, nudnými barvami), králíčky, kočičky, berušky, hladké tvářičky slečen, elegantně nasvícené ale naprosto bezduché figurální kompozice, krajinky ideálně s kotníky v mlze, postotisící blbě vyfocené průčelí Sagrada Familia... jak by asi v tomto prostředí obstáli třeba Egon Shiele nebo Karel Walter se svými obrazy nebo Miroslav Tichý se svými fotografiemi. Jak by asi fotili fauvisté, futuristé, expresionisté, kdyby měli naše možnosti… Nejspíš by byli nahlášeni, vymazáni. Snaha posunout fotografii od dobrého řemesla někam dál se nenosí. Velké množství fotografů se obklíčí fotografickou technikou a bezduchými klišé - jejich kreativita a touha po experimentu je zašlapána do hlíny nesmyslnými a tupými pravidly. Drtivá většina fotografů nemá žádné výtvarné vzdělání, ani po ničem podobném neprahne. Ale umělecké cítění se formuje velkou měrou na základě studia kunsthistorie. Přesto má smysl fotografické dění na FB sledovat. Objevují se tu často kvalitní řemeslné práce a občas, velmi výjimečně, zdařilé experimenty, vetšinou s jedním nebo dvěma lajky... takže fotografičtí výtržníci - nenechte se otrávit.
Tak tedy pár slov o mně.
Narodil jsem se a v současnosti i žiji v Jindřichově Hradci. Na dobu vysokoškolských studií jsem si odskočil do Českých Budějovic. Studoval jsem na Pedagogické fakultě Jihočeské university češtinu a výtvarku. Hodně jsem se věnoval především malbě, literatuře a divadlu. Toto období by se dalo popsat třeba takto - velká spousta času stráveného v ateliéru v Dukelské ulicii - přehršel společných a samostatných výstav obrazů a kreseb převážně v Jihočeském kraji (méně či více vydařených) - účast na svěžích projektech skupiny stupidistů či imbecilních realistů - režijní účast na několika představeních divadla Karel - nadmíru kouzelných večírků a množství skvělých přátel, kterých se stále zuby nehty držím - taky mnoho osvěžující četby, drobet studia literatury, dějin umění, ... zkrátka jedna velká lábuž!
V současnosti už nemaluji ani nehraji divadlo, ale fotím. A je to skvělý koníček! Fotím vlastně od malička - první fotoaparáty - Etjud, Smena, Zenit, Praktika - k tomuto období samozřejmě patří temná komora a prsty od ustalovače. Tuto úvodní fotografickou zkušenost na čas studií přerušil zájem o malbu a výtvarné umění (státnice z praktické malby - figurální kompozice a obhajoba diplomky na téma Česká groteska v souvislostech). To píšu proto, že tahle zkušenost je pro každého fotografa cenná, pokud se nechce věnovat jen běžné řemeslné fotografii.
Pro tuto chvíli platí, že fotím digitálními fotoaparáty (fulframový Sony A7rII a Fuji X-T2) a šel jsem s nimi v ruce nejprve cestou fotografických řemeslníků (jako bych slyšel hřímmat ak. sochaře profesora Hyliše - věnuj se nejdřív řemeslu, to je základ jakéhokoliv umění !). Dodnes ale rád fotím třeba krajinu nebo zátiší. Čím víc toho ale s digitálem a v rámci postprocesu umím, tím víc mě to táhne zpět k umění a experimentu.
Dříve jsem tu vystavoval fotky klasické i artové. V tuto chvíli se ale již klasickou fotografií téměř nezabývám a tak tu nadále budu vystavovat jen "fine-art photography".
Kontakt: kubesp@tiscali.cz
Facebook:https://www.facebook.com/petr.kubes.14